phr.cz



Valerian´s Future – s/t


100Kč incl. tax

PiR 004 CD



Na začátku 90.let konečně i tady zazní ozvěny EBM. Vanessa koketuje s „techno corem“, který zní jako rychlejší disco nasáklé hutnějším zvukem. Valerian´s Future scelují průmyslový závan elektroniky s řezavými kytarami hardcorového ražení a v celkovém vyznění se přibližují spíš ke Gun Dreams. A nekompromisností míří ještě dál. Valerian´s Future za nevelkého zájmu fanoušků i kritiky obrazí kluby po celé republice. A v době už spíše sporadického hraní, roku 2003, vychází jejich bezejmenné album.
Vůdčími členy byli po celou dobu Dalibor Maňas Kaňas, autor převážné většiny textů, hlavní zpěvák-deklamátor (nyní Vítrholc) a Pavel Valerián Pohořelský, zvukový nadšenec-fanatik, z jehož rukou pocházejí nástrojové modulace (nyní Nesselsdorf, Milano). Oba se po dlouhá léta pohybují po „regionálních“ scénách a tvoří většinově nepřijatelné umění.
Bezejmenná deska jako prostor zastavěný zvukem. Texty procházejí nervní bytosti, zmítány okolím stejně jako rozkolísaným, zběsilým nitrem, na povrch prosakují podivné fobie, věci reálné se mísí s těmi surreálnými. V obklíčení expresionistických obrazů, místopis zaplněný bestiemi. Celkové vidění je bolestné a zuřivě raněné.
Podobně vyznívají i texty „milostné“, romantika moderního věku, hrubá poezie a osobní šílenství přelévané do druhého: „čti mi všechno co jsem / pro tebe napsal / řikej mi co říkám / drž hubu a dělej všechno po mně / nakrmím tvůj mozek / švestkovou fantasmagorií / naplním tvůj žaludek / vidlemi na brambory a uhlí“. Láska jako struhadlo. Halucinogenní flashbacky řezané ironií, cynismem i nenávistí.
Dynamická hudba se skládá z mnoha krátkých a intenzivních explozí. Je to jako smirková bouře, bordelizované kytary neznají akustický tón, vymknuté ze svých původních zvuků znějí nabouranou elektřinou, soustruhy. Industriální zvuk příkrého hardcoru, žádná pomalá píseň-jizva. Tři kytary a automatický bubeník, dva hlasy, trochu zpěv a trochu přednes.
Výjimečná je poslední označená skladba, nečekané smíření, elektrické didgeridoo a verš „Bosý Karel spokojen“. Falešné finále. Tím je až skrytý song s číslem 19, epická a na obrazy bohatá kláda. „Sedím na kamenech / chlastám bílej rum / opíchal jsem sochu / na soutoku Labe / má noc je mléčná / mléčná jako bílej rum / jako bílý sperma...“ Kytary jsou pomalejší, proplétají se, místo agrese složitý vzor. Tak by mohla vypadat další deska, která už nevznikne? Snad. Závěrečný song (20) je zahnutý rezavý hřebík, pořádně se zadívejte do té rány.
Jako by Charms vymrdal Trakla. A ten zjeb, co se vylíh, si otevřel láhev a řekl: čtyři psí nohy sou akorát pro tenhle šmajdavej svět, proběhnu se, všechno smrdí ksindlem a močovinou, těch barev a falešnejch pozlátek, samý šméčko a kontrola.
(Zdroj: diycore.net)

http://www.myspace.com/valeriansfuture

Zatím nejsou žádné produkty na podobné téma

Zatím nebyl přidán žádný komentář. Můžete být první...

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.

 

(prázdný)