Joy Division – Substance

Substance je dokonalým obrazem mnoha směrů Joy Division a zároveň nahrávkou zatraceně silných písniček.

Kompilace mohou být pěkně hloupé. Většina desek typu "best of" si sice klade za cíl podat dobrý obraz o dané kapele nebo umělci, ale většina z nich se ukáže jako zkreslující, nesoudržná a obecně bezcenná, nemluvě o neustálých stížnostech fanoušků kapely/umělce na chybějící skladby, délku, pořadí skladeb atd. Peter Hook, Bernard Sumner a Stephen Morris za svou kariéru jistě přiložili pod oheň kompilací svůj plamínek. Většina fanoušků New Order vám však řekne, že Substance je jediná kompilace New Order, kterou stojí za to vlastnit. To samé naštěstí platí i pro Joy Division; Substance ve všech svých 19 skladbách poskytuje dokonalý přehled o příliš krátké kariéře postpunkové legendy.

Existují pravděpodobně dva ideální způsoby, jak správně pochopit Substance. Substance je kompilací skladeb ze singlů, pokrývajících tříletou nahrávací kariéru Joy Division, takže za prvé je třeba kompilaci vnímat jako samostatnou entitu vůči dvěma plnohodnotným deskám kapely; není to tak docela "best of" kompilace, ale už vůbec ne další album. To dává smysl, protože Substance sice obsahuje jen velmi málo skladeb z obou téměř dokonalých alb skupiny, ale obsahuje některé z jejich nejlepších songů. Za druhé, Substance lze považovat za doprovodný kousek k mnohem větší stejnojmenné kompilaci New Order. Ačkoli Joy Division Substance není řazena chronologicky, je příznačné, že desku uzavírá skladba nahraná v posledním roce existence skupiny a New Order Substance otevírá "Ceremony", velmi raná skladba New Order, která byla ve skutečnosti v určitém okamžiku songem Joy Division (existují dvě nahrávky této skladby od Joy Division). Obě desky lze vnímat buď jako dva samostatné snímky kariéry obou kapel, nebo jako vyčerpávající cestu vývojem hudebníků zapojených do obou kapel.

Ačkoli se písně neobjevují v chronologickém pořadí (chcete-li, pořadí skoro chronologické), vývoj, který probíhá mezi agresivním punkem otvíráku "Warsaw" a příznačně nazvanou "Atmosphere", bere posluchače na cestu pozoruhodně rychlým vývojem neustále se měnící kapely během její krátké kariéry. Snad nejzajímavější na každé skladbě je způsob, jakým si kapela téměř ve všech případech zachovává svůj základní zvuk dominantní baskytary Petera Hooka, ostré elektrické kytary Bernarda Sumnera, lidského metronomu bicích Stephena Morrise a Curtisova ponurého vokálního projevu.

Ačkoli dochází k různým stylovým i textovým změnám, tyto prvky chybí jen zřídka. Ačkoli jde o zcela odlišný zážitek od obou alb Joy Division, Substance je dokonale sestavenou kompilací, jejíž více než šedesátiminutovou stopáž nevyplňuje nic jiného než úžasné singly. Jako úvod do kariéry kapely funguje Substance dobře, i když možná ne tak dobře jako některé z plnohodnotných alb skupiny. Jako taková je však Substance dokonalým doplňkem sbírky (náhodného či jiného) fanouška Joy Division a zcela zásadní pro každého, kdo se zajímá o hudební cestu kapely nebo některého z jejích členů.