Noi!se – The Real Enemy

Pokud budeme mluvit o aktuálním dění, a kapelách, ve škatulce melodický punk rock – street punk / americký oi, tak nejde přeskočit aktuální skupiny vycházející na Pirates Press records. Jednou z nich jsou Noi!se. Nějaký čas registruji název, logo a tuším jejich stylovou přihrádku. Mé první seznámení přicházení právě teď, s jejich novým albem The Real Enemy, který vyšlo koncem loňského roku na Pirates Press. Street / punk scénu sleduji okrajově, a řekl bych, že Noi!se jsou pro mně neznámou. Seznámení beru jako sondu do „jiného světa“, než prožívám já. Mluvím o světě ulice, kterému vládnou silné melodie & slogany „family and unity“ a spousta kérek. Noi!se jsou čtyři pokérovaní sígrové ze státu Washington.

Reality punk is all together, Fighting each other just ain't clever, You've got the wrong enemy picking on a friend, If we don't stand together then this is the end …

To je útržek textu Real Enemy od anglické oi! / punkové kapely The Business. Možná je to dílo náhody, třeba přiznání “kořenů”, nevím, nová deska Noi!se se jmenuje The Real Enemy. Tak nebo tak, vyznění zůstává myslím stále stejné - … pokud nebudeme držet spolu pak je to konec … The Real Enemy přináší dvanáct melodických písniček. Výborně napsaných, melodických a zároveň energických. Bez klišé a prvoplánových konstrukcí. Tuším, že ve světě podle Noi!se se problémy neřeší v internetových diskuzích, ale „čelem“. Hlavní je family & crew a postavení se proti “Real Enemy“. Jako své vlivy Noi!se uvádějí Cock Sparrer, The Templars, Anti- Heros, Stiff Little Fingers, Menace, Blitz …

Deska The Real Enemy vyšla na Pirates Press a je krásně udělaná. To je ale u labelu standart, takže pokud si ujíždíš na barevných vinylech, povedených obalech – dostaneš to. Hudebně se z reproduktorů hrne melodická energická muzika, se silně melancholickým podtextem. Právě zmíněný „melancholický“ odér pro mě dodává Noi!se na věrohodnosti. S nadsázkou lze říct, že The Real Enemy zní jako by hráli dohromady IGNITE (mysli na Call On My Brothers album), Agnostic Front, H2O, Blitz a hlavně Leatherface. Písničky jsou velice dobře napsané a podané bez jakýchkoliv estrád. Dá se říct, že album jsem poslední dobou protáčel často, je silně návykové – speciálně pecky Dull The Pain nebo Looking Back, která je o pohledu dospělého chlapa do let dospívání, čase stráveného v crew, obchodech s muzikou během prázdninových brigád. Pohledem, který má možná vrátit/udržet energii z mládí. Celá deska je ale kompaktní, perfektně zahraná i nahraná. The Real Enemy beru jako velké překvapení, které mé životní směřování sice již nezmění, ale lze říct, že je to skvělé album. Mastering alba dělal Dan Randall  / Mammoth Sound Mastering (Spazz, aktuálně třeba i split Bloody Phoenix / Lycanthrophy / Skunk / Disturbance Project, Iron Reagan, Vitamin X, ACxDC, Caged Grave a tuny dalších jmen).

Pokud píšu o Noi!se, nedá mi to nezmínit kanadské Bishops Green, kteří pracují s podobnou matematikou. Četl jsem s Noi!se nějaký rozhovor a vypíchnu jednu část odpovědi - Nechceme se dívat na lidi, kteří poslouchají naši hudbu jako "fanoušky." Díváme se na ně jako na přátele, rodinu … Noi!se jsou street punk / oi kapela, je na nich poznat, že jim hodně záleží na silných písničkách. Lze to říct o celé desce. Jedna z písniček, End Of Days , začíná pozvolna, nedivil bych se, kdyby právě tuhle písničku kapela zahrála akusticky. Trochu jsem zapátral a zjistil jsem, že dva členové kapely mají akustický projekt Stadium Way. Nezní to vůbec špatně, další jméno k zapamatování.

Na desce The Real Enemy jsou i hosté, v několika písničkách vypomohou členové The Forgotten, The Interrupters a Al Barr z Dropkick Murphys / The Bruisers. Speciálně „výpomoc“ The Interrupters zní hodně dobře. Mrkně po nich, ideální kapela na páteční večer k limonádě The Interrupters ). Možná již trochu „hi-fi“ punks, ale jejich zpěvačka má skvělej vokál a trochu mi připomíná Kim Shattucks. Jo, to je ta, co zpívá jednu z mých dvou oblíbených písniček od NOFX (ano, mluvím o Lori Meyers).

Ve zkratce lze říct, že Noi!se přicházejí s hodně silnou deskou. To lze ale říct až v závěru recenze a ten právě přišel. Vyzkoušej, k poslechu najdeš na netu … Za mě skvělý!

Tracklist:

01. Passing Time  

02. Take It Back  

03. Dull The Pain 

04. Progress         

05. SPD   

06. Sea Of Apathy          

07. The War Inside          

08. Right Through You   

09. End Of Days 

10. The Show      

11. Looking Back

12. The Real Enemy