Nasazuju jehlu na start jejího závodu po oválu černýho asfaltu, usazuju se do křesílka a vyčkávám prvních tónů. Upřímně říkám, že mám trochu strach z postupující japanizace Sýjáčů (všimli jste si, že se jim už tak trochu šikmí oči, že?) a z rostoucího podílu kraválu, v kterým už člověk tak trochu ztrácí naději. No ale začátek desky=pompézní sólo, a pak už to fotři z Brna sypají jak rychlovlak. S obdobně pompézním sólem se pak setkám ještě ve finiši posledního válu, ale jinak ani krok stranou, rychlej hrubej crust nebo fast hardcore, vyber si jak chceš. Krutej Jožkův vokál, naprosto energická kytara (Lodě!) a spousta mosh pasáží podporovaných bicí kanonádou, žádná monotónnost na 22 minut.
Hodně se mi už od začátku líbil zvuk celé desky i jednotlivých nástrojů – oproti některým předchozím počinům je asi tak stokrát čitelnější. Desce to přidává na stravitelnosti, nemysli si ale, že tu mluvím o nějaké učesané emo patkárně, samurajové předvádí přesně to, co si představím pod pojmem rawpunk. Rychlost, hrubost…šinkanzen, harakiri, však chápeš…
Zvláš? pochválit si rozhodně zaslouží grafika desky a taky brilantní texty. Hodně beznaděje, městská anonymita, odcizení, nasranost až zoufalství.
Tracklist:
01. Kupředu
02. Stroje Se Přibližují
03. Dealeři
04. Monumenty
05. Bez Tváře
06. Lodě
07. Architektura Totality
08. Nepřítel
09. Betonová Džungle
10. Umět Se Prodat
11. Snad Zítra
