Melancholy Pessimism – Shut Up, Give Up And Obey!
LP barevný (prý beer, spíš průhledně růžový:)
Rozhodnete-li se mezi místní deathovou, potažmo grindovou komunitou uspořádat anketu, které že z tuzemských smeček se jim nadobro vypálily do zčernalých duší, troufám si tvrzení, že MELANCHOLIKY najdeme v Top 5, nejhůře v Top 10 u většiny z nich. Nutno podotknout, že zcela oprávněně a nepřičítám to na vrub jen úctyhodné dlouhověkosti.
Třebas byl základ tvorby jasně daný, přešlapování na místě nebylo jejich doménou a nebáli se vplouvat i do zcela neznámých vod a bořit vystavěné hraniční zdi. Ať už to v minulosti byly prvky folklóru, cimbál a viola, hip hop nebo troška swingu, vždy vkusně zakomponováno s takovou přitažlivostí, že se člověk neubránil a křičel „jen houšť, jen houšť“!
Zmiňuji-li o pár řádků výš dlouhověkost kapely, pak vězte, že MELANCHOLY PESSIMISM letos oslaví, či už oslavili třicet krásných let od založení spolku a aktuální „Shut Up, Give Up and Obey!“ je jejich osmým albem.
Rozladěný orchestr, řev bičem vypláceného nebožáka a odříkávání mantry titulní písně navozují výrazně znepokojivou atmosféru, kterou se záhy jako nestabilní hrází valí proudy běsnícího šílenství. Protože je ale řeč o MP, nezůstává u všedrtící rubanice a lezec s radostí ocení i dostatek melodických výstupků (kytarové sólo, jasně zapamatovatelný slogan refrénu), jež mu cestu k vytouženému vrcholu usnadňují. Do toho všeho vypouští navztekaný Killy svého havrana s medvědem a nechává je řvát slova o tolik diskutovaných tématech posledních let.
Poznávacím znamením druhé „Escape To Freedom“ jsou střídající se tempa, od klasického šicího stroje po brutální zpomalení, kde Killy promlouvá hlasem samotného pekla. Zajímavý text o útěku člověka z totalitního řádu a jeho procitnutí, že si v jistých ohledech příliš nepolepšil.
V mých uších největší hitovkou je třetí v pořadí „Six Steps From Disguts To Attraction“. Chvílemi jsem nabýval dojem, že se při společném jamu srazili DYING FETUS, NAPALM DEATH a VOIVOD. Lyrika se tentokráte zabývá Oknem politologa a politického filozofa Josepha P. Overtona.
Před válkou na Ukrajině nejvíce diskutované téma o pravosti, či nepravosti celosvětové pandemie a nutnosti, či nenutnosti následných opatření. Už podle názvu „Pandemic Corruption“ je jasné, co si o celé věci myslí autor textu. Co se hudební stránky týče, převládá pocit, že jsem se dostal pod obří sekáček, který mne v různých stupních rychlosti porcuje na požadovanou fašírku.
S neúprosnou kadencí letíme pátou „Public Agenda Of Fear“. Velmi jsem si oblíbil libozvučné vyhrávky na pozadí běsnoty a SLAYEROVSKÉ sólo. Když už zmiňuji kytarová sóla, musím říci, že mne v souvislosti s nimi jméno americké legendy napadlo na více místech. Příběh skladby shrnu do jedné věty – strach jako nástroj manipulace.
„Global Cacophony“ startuje bicí figurou a smrťákovy tanečky by mohly rozdovádět fanoušky stylu à la BENEDICTION. To platí znovu jen pro určité momenty, protože se toho tradičně odehrává mnoho a pro dokonalé pojmutí je třeba vícero soustředěných poslechů. Poselstvím je nejasná úloha globalizace, jež má lidstvo sbližovat, ale často se děje pravý opak. Taktéž zlomyslnost paradoxů, kdy jeden kontinent zabíjí nezřízené obžerství a na druhém umírají lidé hlady…
Kostrbatě, přesto zabijácky úderně se odehrává hudební příběh „Indulgences And Hypocrisy“ a lyrika si tentokráte bere na paškál nevyčerpatelnou story církevního pokrytectví.
To „Pyramidal Power“ si vás usadí do našlapaného bouráku hezky vedle sebe, protúruje motor, protočí kola a vypálí na bláznivou projížďku šíleným světem, kde mocní vládnou z vrcholů pomyslných pyramid a chudákovi nechávají povětšinou jen marné naděje na lepší život.
Po titulce druhá nejdelší „War Funeral March“ album zavírá. V těžkém ponurém tempu kráčí postavy válečného smutečního pochodu vstříc jaderné apokalypse. Vezmu-li v potaz poselství předchozích skladeb, je takovéto vyvrcholení sice tragické, nicméně krutě logické.
Vybraným studiem se, stejně jako u předchozího alba „Democracy War Crusade“, stal vyškovský Davos a soundu nahrávky lze jen těžko něco vytknout. Chlapi za ta léta vědí, co chtějí a jak toho dosáhnout.
Osmá deska se povedla a to i bez v úvodu vychválených úkroků stranou. Mám rád, když si v našlapaném materiálu najdu dostatečný počet míst, která utkví v paměti a při následných posleších jsou nejen skvělými orientačními body, ale i důvody k těšení se až nastanou. Skvělé album!
zdroj:fobiazine.net
https://bizarreleprous.bandcamp.com/album/shut-up-give-up-and-obey
tracklist:
- Shut Up, Give Up And Obey!
- Escape To Freedom
- Six Steps From Disguts To Attraction
- Pandemic Corruption
- Public Agenda Of Fear
- Global Cacophony
- Indulgences And Hypocrisy
- Pyramidal Power
- Democracy War Crusade